 |
    |
     |
 |
|
||||||
|
|
KDO SE UČÍ KRESLIT NEBO MALOVAT - TVOŘIT, MUSÍ SE NEJPRVE NAUČIT ZTIŠIT SVÉ SRDCE, A TAK VYJASNIT SVŮJ ROZUM A UMOCNIT SVOU MOUDROST. ze slavné malířské příručky ze 17.století "Zahrada hořčičného semínka" |
||||||||||||||
|
poslední aktualizace 29.01.2010 |
||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
||||||||||||||
VJEMY V LEVÉ A PRAVÉ ČÁSTI MOZKU Levá mozková hemisféra - mužská, je zaměřená na matematiku, logiku, detaily, verbální vyjadřování, je časově orientovaná, obsahuje strach, posuzuje a je v ní centrum pro naše přežití. |
||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
|
V dějinách školství je zaznamenáno nesčetně pokusů o zlepšení výchovně vzdělávacího procesu. Mnohé z nich představují obrovský krok vpřed. Přesto se ale stále setkáváme s dětmi, jejichž výsledky vzdor velmi příznivým podmínkám vytvořeným ve škole a v rodině neodpovídají očekávání. Proč k tomu dochází? Zjistilo se, že pravá mozková hemisféra vnímá obraz reality jako celek, její pohled je holistický, vnímá pouze prostor (nikoliv čas), pracuje s obrazy, barvami, se symboly, nezná pojem strach a nesoudí. Levá mozková hemisféra logicky uvažuje, analyzuje, usuzuje, lineárně vnímá a klade důraz na detaily, vnímá strach, orientuje se časově, kontroluje, odpovídá za názorové přesvědčení. V levé mozkové hemisféře existuje oblast, zodpovědná za "přežití" (SIP). Ve stresových situacích (které nás provázejí v čase prenatálního vývoje, při porodu, v dětství i v dospělosti) může "odpojit" 75% a více mozku (levou přední část mozku a celou pravou hemisféru)! Neurologická reakce na negativní informaci tak nabývá často formy neurologické blokády. Jsou-li přední mozek (jehož funkcí je m.j. nalézat nové a alternativní volby) a pravá hemisféra (specializující se na tvořivé uvědomování si) odpojeny, v tomto případě zablokovány, zmocňuje se nás pocit bezmoci, ztratíme schopnost tvořivě nebo logicky uvažovat, nejsme schopni správně jednat. Opakujeme přitom stále stejné destruktivní a neproduktivní reakce. Negativní zážitek (třeba z raného dětství) způsobí zablokování energetického proudění na mozkové úrovni a následně v příslušné části těla. Výsledkem může být celá řada duševních i fyzických těžkostí, např. alergie, bolesti hlavy a zad, obezita, různé typy závislostí, fóbie atd. A také to, co nás v souvislosti s dětskými problémy zajímá nejvíc a nač se systém One Brain zaměřuje - dyslexie. Dyslexie byla popsána jako porucha řeči a učení (psaní, čtení, pravopisu, atd.), hyperaktivita, později poruchy koordinace, respektive nedostatek spolupráce levé a pravé mozkové hemisféry. Navzdory výzkumu se často problém dyslexie řeší medikamentózní léčbou, která však ve většině případů potíže s učením neřeší. Dyslexie je ve skutečnosti nesprávná komunikace mezi pravou a levou mozkovou hemisférou, a obvykle také mezi přední a zadní částí mozku. Ve většině případů je vyvolána emocionálním traumatem nebo stresem, které jsou tak intenzívní, že následkem strachu, bolesti, případně strachu z bolesti, si jedinec v mozku naprogramuje u některých svých schopností "bílé skvrny". Od traumatizujícího okamžiku pak po celý život existenci těchto schopností popírá. Člověk, jeho buněčná paměť, eviduje všechny informace o každé energetické blokádě. Facilitátor, či člověk, který využívá metodu One Brain, pomáhá vhodnou korekcí pacientovu blokádu odstranit. Pokud například někoho v dětství pokousal pes a on se dodnes psů bojí, můžeme se zmíněnou metodou dobrat až ke vzpomínce na onu událost, která, uložena v některé části těla, bývá vždy vlivem nepříjemného zážitku odpojena (zablokována). Výsledek korekce? Při nejbližším setkání se psem se člověk už nebude bát. Pomocí metody One Brain se celkem snadno dá určit příčina stresu a jeho emotivní dosah. Všichni jsme asi byli v dětství pokáráni při řešení domácího úkolu, protože jsme třeba příklad ihned nepochopili, nebo nás kritizovali za špatný rukopis. Následkem toho však domácí úkol a emoční bolest splynuly a v hlubší emocionální rovině dodnes ovlivňují naše vnímání a v souvislosti s tím i naše konání. K zjištění příčin stresu se používá jednoduchý svalový test. Mozku, našemu biologickému počítači, můžeme zadat jakoukoli otázku a odpověď ano/ne dostaneme v podobě změny svalového napětí. Facilitátor velmi jemně zatlačí svou dlaní na mírně předpaženou ruku klienta, aby pomocí biologické zpětné vazby dostal odpověď na svou otázku. Záporná emoce sval oslabí, zatímco kladná ho zpevní. Svaly ruky při reakci na danou otázku zeslábnou, nebo naopak zůstanou pevné. Takto se postupně dopracujeme k potřebným informacím a k odpovídající technice, pomocí které můžeme energetickou blokádu jemně ale velmi účinně odstranit. Vztah mozek - sval je totiž obousměrný a vhodnými pohyby svalů můžeme mozek zpětně ovlivňovat. Samotná korekce se skládá z mimořádně jednoduchých a časově nenáročných pohybů, dotyků, případně i ze světelného působení. Vše je tak prosté, že je pro člověka, zvyklého na složité lékařské přístroje, neuvěřitelné, jaký výsledek můžeme dosáhnout tak nepatrným zásahem. Frontálně-okcipitální držení Sluchový pomocník Křížové pohyby Cookova metoda
|
||||||||||||||
|
Od narození prodělávají mozkové buňky překotný rozvoj, utvářejí spojení, která mohou formovat celoživotní prožívání. Kritické jsou první tři roky. Ke konci dospívání, asi v 18 letech, se tvárnost mozku snižuje, ale zvyšuje se jeho síla. Talenty a latentní tendence, které byly živeny, jsou připraveny k rozpuku. Potenciální výjimečnost může být zakódována v genech. Ale jestli půjde o skvělého matematika nebo o geniálního zločince, to záleží na vzorcích, vrytých zážitky v kritickém věku. Hodnotu raného prožitku rozpoznali psychiatři a pedagogičtí odborníci už dávno. Ale jejich pozorování nebyla až dosud brána dost vážně. Matthew Melmed, výkonný ředitel neziskové organizace, která se věnuje zdůrazňování významu prvních tří let života, říká: "Těší nás, že moderní věda předkládá dostatečné množství důkazů, které jsme v minulosti postrádali." Jaké poučení si můžeme z nových objevů vzít? Kromě jiného je jasné, že se cizí jazyky mají učit již na prvních stupních základních škol, ne-li dříve, a že nápravné léčení těžko vzdělavatelných dětí je mnohem účinnější ve věku tří až čtyř, než ve věku devíti až desíti let. Dále je jasné, že dobrá denní péče není luxusem či jen doplňkem vhodným pro zaměstnané rodiče, ale nezbytnou potřebou pro mozek. Přestože synapse se obnovují celý život, a dospělí jsou schopni získávat nové znalosti učením a čtením, člověk už nikdy nepřijme nové schopnosti tak snadno jako v dětství. Jestli rodiče a politici nebudou věnovat dostatečnou pozornost podmínkám, ve kterých vyrůstají naše právě narozené děti, všichni pocítíme následky asi od roku 2010. Po narození Mezi všemi objevy, které v posledních letech vyšly z neurobiologických laboratoří, je možná nejzajímavější zjištění, že elektrická aktivita mozkových buněk mění fyzickou strukturu mozku. Rytmická palba neuronů není jen vedlejším výsledkem výstavby mozku. Je základem procesu, který začíná značnou dobu před narozením. Mozek není počítač, který by byl sestaven a pak spuštěn. Začíná pracovat dlouhou dobu předtím, než je hotov. A stejné procesy, které tvoří mozek před narozením, řídí explozi učení, která nastává bezprostředně po něm. Při narození obsahuje dětský mozek 100 bilionů neuronů. Je zde také trilion gliálních buněk, které jsou jakousi pláství vyživující a chránící neurony. Avšak zatímco počet nervových buněk je definitivně hotov, způsob, jakým jsou mezi sebou pospojovány, se ještě má dotvářet. "V tomto okamžiku mozek již nachystal obvody, které odhadl jako nejlepší pro potřebu vidění, vyjadřování atd." říká Karla Shatz z Kalifornské university v Berkeley. A nyní je na nervové aktivitě - která již není spontánní, ale je ovlivňována záplavou smyslových vjemů - jakým způsobem tuto základní síť dotvoří. Během prvních let života prochází mozek řadou význačných změn. Už brzy po narození vytváří o triliony více spojů mezi neurony, než by kdy mohl využít. Následuje proces přirozeného výběru, který připomíná Darwinovu teorii - vyloučí se ty spoje, které mozek nepoužívá nebo používá málo. Zbylé spoje v dětském mozku podstoupí drastické vyjednocení začínající v deseti letech nebo dřív. Pokud dítě nemá stimulující prostředí, mozek trpí. Výzkumníci z Baylor College of Medicine zjistili, že dětem, které si moc nehrají nebo mají málo doteku, se mozek rozvíjí o 20-30% méně než u normálních dětí jejich věku. Aktivita mění mozek "Existuje časový rozvrh rozvoje mozku, a nejdůležitějším rokem je ten první", poznamenává Frank Newman, prezident Education Commission of the States (Výchovné a vzdělávací komise Států). Zanedbávání nebo zneužití dítěte do tří let věku je velmi obtížné či dokonce nemožné napravit. Důležitost genů Lidé, kteří studují mozek, zůstávají v úžasu. Ne však nad tím, že vývoj mozku probíhá občas chybně, ale nad tím, že v takové většině probíhá správně. Co mohou dělat rodiče? Děti se dokážou, i když nekoordinovaně, pohybovat již od narození. Další čtyři roky se postupně (přes sahání po předmětech, válení, sezení, lezení , chůzi a běh) rozvíjí schopnost mozku koordinovat i ty nejsložitější pohyby. Rodiče by měli poskytnou dítěti co nejvíce pohybové svobody. I prosté sahání po předmětech rozvíjí mozkovou koordinaci. I aktivity jako jsou kreslení, nebo hra na housle či piano také rozvíjí pohybové dovednosti. První dáma i hollywoodské hvězdy Americká televizní společnost ABC-TV začala v nejlepším vysílacím čase vysílat seriál o rozvoji dětského mozku, ve kterém vystupují Tom Hanks a Robin Williams. Pod různé další výchovné a informační akce různých nadací a společností se podepsali a při různých příležitostech vystoupili např. Barbara Streisandová, Whitney Houstonová a Whoopi Goldbergová, Steven Spielberg se svou ženou založili společnost na výrobu dětských výchovných filmů a také Starbright nadaci.
|
||||||||||||||
Zajímavosti o lidském mozku To, co je už za námi a to co je před námi jsou maličkosti ve srovnání s tím, co je uvnitř nás. Ralph Emerson DOKÁŽETE PŘEČÍST NÁSLEDUJÍCÍ VĚTU? V SUOIVSOLTSI S VZÝUKEMM NA CMABRIGDE UINERVTISY VLŠYO NJAEVO, ŽE NZEÁELŽÍ NA POŘDAÍ PSÍEMN VE SOLVĚ. JEDNINÁ DLEUITŽÁ VĚC JE, ABY BLYY PNVRÍ A PSOELNDÍ PÍMESNA NA SRPVÁÉNM MSTÍĚ. ZYBETK MŽUE BÝT TOTÁNLÍ SĚMS A TY TO PŘOÁD BEZ PORLBMÉU PEŘČETŠ. JE TO PORTO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŽÉ PENSÍMO, ALE SVOLO JKAO CLEEK. ZJÍMAVAÉ, ŽE ??? Co možná nevíte ...
A co tedy (snad) víme ..
|
|||||||||||
Život z levé strany Dítě má od narození zakódováno v genech, jestli bude jíst, kreslit, čistit si zuby a psát levou nebo pravou rukou. Nezáleží na tom, zda je dítě levák či pravák, klíčová je správná podpora. Desetiletý Jonáš a jeho kamarád David něco kutí. Kreslí a střihají. Najednou se David naštval na nůžky ve své pravé ruce. „Jonáši, ty tvoje nůžky vůbec nestřihají, měl bys je vyhodit.“ Jonáš se začal smát, protože přesně věděl, co se stalo: David vzal omylem nůžky pro leváky, které v ruce praváka skutečně nefungují. Trénink na věci pro praváky Pocit, jaké to je zvládat věci, které prostě nefungují, Jonáš i každý levák dobře znají. Studie říkají, že přibližně deset až dvacet procent populace jsou leváci. Žijeme ovšem ve světě, kterému dominují lidé píšící pravou. Všechny předměty každodenního života – například otvírák na konzervy, brousek a nůžky – jsou vyrobeny pro použití pravou rukou. Zvonky, okenní rukojeti, vypínače a mnoho dalších věcí je vždy konstruováno pro praváky a pokud možno bývají na pravé straně. Častým a podceňovaným výsledkem je to, že mnoho leváků se „vytrénuje“ na používání pravé ruky – a to bez povšimnutí rodičů a aniž by si to sami uvědomovali. Děti velmi brzy zjistí, že vše funguje snadněji, když používají pravou ruku. Nůžky najednou střihají, a když pomáhají mámě loupat brambory, škrabka v pravé ruce znenadání pracuje tak, jak má. Zdá se, že mnoho věcí „poslouchá“ jen v pravačce. Malé děti navíc hodně napodobují, a vidí-li rodiče nebo starší sourozence, že drží všechno v pravé ruce, obvykle to kopírují. Vše je v genech Vědci předpokládají, že preference používání jedné ruky jsou dědičné a způsobené dominancí jedné poloviny mozku. Lidé s dominantní pravou polovinou preferují levou ruku. Pokud je dominantnější levá strana mozku, lidé používají spíše pravou ruku. Dodnes věda bojuje při hledání vysvětlení toho, co ve skutečnosti způsobuje dominanci jedné nebo druhé poloviny mozku. Jisté ale je, že tuhle genetickou predispozici lze změnit. Z toho důvodu německá psycholožka dr. Johanna Barbara Sattler popisuje každé přeškolení leváků – bez ohledu na to, zda se přeškolili nevědomky nebo z donucení – jako velký zásah do mozku. „Pravá polovina mozku bude stále dominantní, ale najednou je potlačena a není využívána. Levá strana musí zvládat více, než kolik může. Výsledkem je jakýsi zmatek v hlavě a často přetížené děti, které si rozvíjejí problémy s chováním.“ Kupředu, levá! Jonáš je šťastný, protože velmi brzy objevil dominanci levé ruky. Rodiče to ovšem očekávali, protože otec i dědeček jsou také leváci. Už v prvním roce bylo zřejmé, že k čemukoli, co roční Jonáš dělal, používal levou ruku: chytání věcí, držel se levou, když vstával, i když prudce odhazoval lžíce se špenátem. V tak zřejmém případě je pro okolí velmi snadné ho v tom podporovat. Nikdy ho například nikdo nenutil, aby používal tu „správnou“ (tedy pravou) ruku, přestože se postupně naučil, že potěší zejména starší lidi, když jim podá pravačku na přivítanou. V souvislosti s rozvojem dětí postupně narůstá i množství užitečných věcí pro leváky, které je vhodné mít. Existují legrační věcičky, například speciální dětské lžičky zatočené doprava pro ty nejmenší; buďme upřímní – tohle je sice krásné, nikoli však nutné. Nezbytné jsou na druhou stranu například nůžky, které by leváci měli mít, když začínají něco vyrábět; nebo pero pro školáky. Leváci ve škole Ve školce se zdá, že všechno jaksi funguje, ale ve škole to leváci mívají komplikovanější. Dítě je třeba podporovat a informovat učitele. Když začal Jonáš chodit do školy, první týden se neustále pošťuchoval se svým spolužákem v lavici. Jeho učitelka udělala běžnou chybu, předem chlapcům nevybrala pro ně ta správná místa v lavici. Jonáš si totiž jako levák sedl na pravou stranu a jeho spolužák – pravák – na levou. Nevyhnutelným výsledkem pak bylo jejich neustálé žďuchání a šťouchání. Problém byl nakonec rychle a snadno vyřešen, protože platí jednoduché pravidlo, že leváci by vždy měli sedět na levé straně lavice. Vyřešit problém se psaním už tak snadné není, protože například písanky jsou vyrobeny pro praváky. Dítě si levou rukou zakrývá zadání – příklady správně napsaných slov, a naučit se psát je tak pro ně neúměrně složitější. Experti radí v tomto případě učit děti, které píšou levou, aby si papír natáčely jinak: vždy trochu více doleva, mírně diagonálně (úhel 30°) s levým rohem papíru nahoru. Další pomůckou může být napsat – po domluvě s učitelem – předlohy i na pravou stranu papíru. Dobrá spolupráce rodičů s učiteli každopádně pomáhá předejít problémům a nesprávnému závěru, že dítě je hloupé nebo líné. Jak se to dozvím? Pokud si nejste jisti, zda je vaše dítě levák, existují triky, jak to zjistit. Klíčové jsou například činnosti, které vyžadují práci jednou rukou a které zároveň nejsou tolik ovlivněny vzděláním. Jde například o házení kostkou, čištění zubů, zalévání květin konvičkou nebo vybírání perliček z nádoby. To, ve které ruce dítě drží lžíci a vidličku, a také kterou rukou maluje, může být pomocným kritériem a stopou; tyto činnosti jsou však obvykle ovlivněny okolím, takže mohou být matoucí. V případě, že si nejste jisti, kontaktujte pedagoga nebo psychologa. Kreativní leváci Prostorová představivost a kreativní myšlení je doménou pravé poloviny mozku. Proto jsou kreativita a umělecké schopnosti popisovány jako hlavní charakteristiky leváků. Tuto teorii podporují slavní leváci, jako byli Michelangelo, Leonardo da Vinci, Picasso, Vincent van Gogh, Beethoven, Goethe, Kafka, Einstein, Phil Collins nebo Paul McCartney. Kromě mnoha dalších slavných leváků i dva nejkreativnější američtí prezidenti byli leváci: Ronald Reagan (než se stal prezidentem, hrál ve westernových filmech) a Bill Clinton (který je kreativní opravdu v mnoha směrech…). Pokud vás zajímá dlouhý seznam slavných leváků, podívejte se na internetové stránky http://www.anythingleft-handed.co.uk/famous.html Zrcadlové psaní – „Leonardův fenomén“ Zrcadlové psaní je fenomén, který zajímá všechny vědce a specialisty zabývající se psaním levou rukou. Písmo v tomto případě začíná na pravé straně papíru a písmenka a slova jsou psána zprava doleva a orientována k levé straně papíru. Mnozí přeučení leváci jsou bez jakéhokoli tréninku schopni zrcadlově psát dominantní levou rukou, přestože se učili psát pravou. Umějí to bez problémů a přemýšlení. Legrační je, že většina z nich není schopna tak snadno zrcadlové psaní číst – dokonce ani po sobě. Nejslavnějším člověkem, který psal zrcadlově, byl Leonardo da Vinci. Psal tak všechny své studie a lidé se domnívají, že se tak snažil své věci kódovat. Přestože to zní jako velkolepý základ pro záhadný thriller, vědci mají mnohem prostší vysvětlení. Předpokládají, že da Vinci byl přeučeným levákem a spontánně tak zapisoval své myšlenky. Dává to smysl, protože kdokoli, kdo položí zrcadlově psané studie před zrcadlo, si je může snadno přečíst. Da Vinci by jistě nepoužíval tak jednoduchý způsob, kdyby své dokumenty chtěl opravdu kódovat. Vědci zatím nenašli jasné vysvětlení pro fenomén spontánního zrcadlového psaní. Jisté ale je, že je to často specialita přeučených leváků, kteří používají pravou ruku. Je zajímavé, že jakmile se přeučí „zpět“, tuto schopnost obvykle ztrácejí. Levá před pravou U většiny dětí se už ve věku před mateřskou školkou projeví, jestli jsou praváci nebo leváci. Nejpozději během školky se definitivně rozhodne, která ruka je upřednostňována a je dominantní. V případě, že si vy ani dítě nejste jisti, je třeba to stanovit před zápisem do školy. Psycholog nebo pedagog ve školce nebo v budoucí škole by měl provést testy, aby se rozhodlo dříve, než se dítě začne učit psát. Pokud má dítě problémy s učením – zejména s psaním a čtením – a začíná mít problémy s chováním, může to být způsobeno tím, že je ve skutečnosti levák, ale nevědomky se přeučilo na praváka. Odborníci jsou přesvědčeni, že rozhodně dává smysl vrátit děti – i dospělé – k jejich predispozici. Je ovšem třeba to provést pod dohledem odborníka, protože v opačném případě by se mohly problémy spíš zhoršit než ustoupit. Přestože je dominance levé ruky dědičná, neznamená to, že všechny děti nebo kterékoli z nich, musí být také levákem. Je ale pravda, že pravděpodobnost, že bude dítě levák, stoupá, pokud je jeden nebo oba z rodičů také levákem. Praváci versus leváci? Kdepak - leváci s praváky. Ačkoliv se zdá, že leváci a praváci jsou velmi odlišní, přece jen mají něco společného - dokážou-li používat obě mozkové hemisféry, mohou z toho jen profitovat. Když se jim podaří aktivovat nedominantní hemisféru, mohou dosáhnout vyrovnání levé a pravé poloviny a díky tomu využívat všechny svoje zdroje. A ještě něco: "Neví-li někdo, kde je vlevo a kde vpravo, jak má pak vědět, kudy rovně?" Doporučená literatura:
|
|||||||||||
Vyrovnání mozkových hemisfér - jak toho dosáhnout 
Ke kompenzaci obou polovin mozku dochází podle psychologických poznatků především v tzv. stavech útlumu. Když člověk tzv. "na nic nemyslí". Jako například při delší jízdě vlakem, kdy nepůsobí jinak aktivní polovina mozku na tu potlačovanou jako blok. Díky tomu mívají praváci v takových situacích tvůrčí myšlenky a leváci oproti tomu začínají uspořádávat a systematizovat. Tyto fáze útlumu jsou tedy velmi zdravé. Pro leváky lze tedy jen doporučit nebrat si pro jednou do vlaku nic ke čtení, ale připravit si psací blok nebo diktafon, aby mohli zachytit myšlenky z jinak potlačované hemisféry, než je opět zapudí hemisféra dominantní. Nejen děti, ale i dospělí mají mít sny, a když si někdy na chvilku sedneme k psacímu stolu a budeme jen tak zírat do prázdna, může to být naprosto konstruktivní fáze. Levákům se to asi přihodí častěji než pravákům - zkrátka potřebují více pracovních přestávek na zotavení. Pozorujte někdy sami sebe. Zjistíte, jak příznivě se fáze útlumu v bdělém stavu projeví na vaší řeči. U praváků povzbuzují fáze útlumu fantazii a kreativitu a v té době je napadají úžasná přirovnání a představy. Objevují slova, věty a složité konstrukce, na které by při "plném vědomí" jen sotva přišli. Leváci oproti tomu rozpoznávají - samozřejmě vždy svým způsobem - logické vazby, časové posloupnosti a symbolické souvislosti. Kromě vědomě "schválených" fází útlumu, existují i cvičení, jak hemisféry vyrovnat. Jsou vhodná pro leváky i pro praváky, protože kompenzace hemisfér vždy představuje odlehčení dominantní poloviny mozku. Cvičení můžete provádět kdykoliv a kdekoliv. Nejlepší je, když si je nejprve vyzkoušíte a potom se rozhodnete pro jedno či dvě, která vám budou dělat obzvláště dobře. Ta pak provádějte pravidelně. S dětmi je provádějte samozřejmě formou hry s nějakým příběhem, určitě je nenuťte ke drilu. A když se jim nechce - stačí jednoduchý trik. Cvičte s nimi současně - zaručuji vám velkou legraci. LEŽATÁ OSMIČKA Pro toto cvičení mohu doporučit alternativu - žonglovat. Žonglování se třemi míčky totiž nejen pomůže překonat přirozený uchopovací reflex, díky čemuž se uvolní mysl - v ideálním případě budou navíc míčky do vzduchu létat ve tvaru ležaté osmičky. Žonglér se musí umět dívat skrze míčky a vnímat je nepřímo - pokud se na jeden podívá, ostatní mu spadnou. Relativně rychle zjistíte, jak blahodárný účinek žonglování má. Pohyby těla, tvar, který míčky při letu opisují, vlastní dech a především pohled do prázdna - to vše dokáže mozek mimořádně uvolnit. A pokud to zkusíte trénovat společně s vašimi dětmi, je přitom ještě neobyčejná legrace. Já sama jsem nedokázala odtrhnout oči od své mladší handicapované dcery s jakým nadšením to stále zkouší do kola a jak ji tato činnost uvolňuje bloky v těle, se kterými jsme nemohli hnout. Jak po celém pokoji létají balónky sem tam a jaká se rozprostře najednou zvláštní pohodová atmosféra. A mimochodem vlastní zkušeností je potvrzeno, že jako leváci se naučíte žonglovat rychleji než praváci, protože vzhledem ke své levorukosti a nastavení světa pravorukým, musíte v životě častěji používat obě ruce. KŘÍŽOVÉ CVIČENÍ SLON SOUBĚŽNOST
|
|||||||||||
|
Představte
si na okamžik, že žijete v prehistorické době. Uprostřed noci vás
probudil dusot mamuta
Představte si dále, pro účel tohoto myšlenkového experimentu, že
byste si mohl zavolat na pomoc kohokoliv z 20. století. Kdo by to byl?
Einstein? Joyce? Roosevelt? Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že by vám
asi žádný z oceňovaných velikánů našeho století moc nepomohl. Spíše
byste uspěli se Schwarzeneggerem. Prehistorická inteligence měla víc než
s rychlostí myšlení co do činění s rychlostí reflexů, silou svalů,
rychlostí běhu. Vyrostli
jsme v přesvědčení, že být chytrý znamená být sečtělým holohlavým
vědcem. Inteligence ale znamená úspěšně reagovat na nové situace a být
schopen se poučit z minulých zkušeností. Když se vám porouchá na dálnici
auto, kdo je na jeho opravu ten nejinteligentnější?
Někdo s titulem z nějaké univerzity nebo mechanik, který vyšel jen
základní školu? Když zabloudíte ve velkém neznámém městě, kdo vám
nejlépe pomůže? Roztržitý, ale vzdělaný profesor nebo kluk se smyslem
pro orientaci? Inteligenci tedy závisí spíše na prostředí, okolnostech a
požadavcích - ne na výši naměřeného IQ nebo druhu diplomu. Existuje
inteligence atleta, umělce, teologa, prodavače, architekta atd. Náš vzdělávací
systém se soustřeďuje převážně na čísla a slova a nevšímá si jiných
dětských dovedností a schopností. Možná i vy jste jedním z naprosté většiny
potenciálních umělců, hudebníků, spisovatelů, architektů nebo dokonce
duchovních lidí, jejichž schopnosti se nerozvinuly, protože jim nikdo nevěnoval
pozornost. Profesor
Howard Armstrong vyvinul teorii vícenásobných inteligencí. Tvrdí, že
existuje nejméně sedm hlavních druhů inteligencí - inteligence jazyková,
logicko-matematická, prostorová, hudební, tělesně-pohybová, komunikační
a niterná. Jazyková
inteligence - cesta slov Nejužívanější
test IQ v naší kultuře počítá převážně s těmito typy inteligencí.
Skutečná lingvistická inteligence je ale něco více než schopnost odpovídat
na otázky standartního testu. Má co dělat s problémy větné skladby, výslovností,
sémantikou a je pragmatická. Lidé s vysoce rozvinutou lingvistickou
inteligencí dokáží rozeznávat zvuky jazyka, a rádi si s jazykem hrají.
Joyce například vymyslel tisíce jazykolamů a říkánek. Proust byl jako
školák často plísněn za to, že píše příliš dlouhé věty. Básníci
mají schopnost nalézat nové významy synonym atd. Nejdůležitější složkou
lingvistické inteligence je ale schopnost používat jazyk ke konkrétním účelům.
To je či byla inteligence Churchilla (dokázal inspirovat), Wericha (dokázal
bavit), Asimova (dokázat instruovat) a dalších. Pohybová
inteligence - moudrost těla Ve
starém Řecku byla tělesná výjimečnost oceňována stejně jako umělecká
nebo filosofická. I Římané věděli, že "ve zdravém těle zdravý
duch". Východní kultury rozvíjely po celé tisíciletí kulturu těla
ve formě jógy, tai-či, nebo aikida. Naše kultura však od středověku
umrtvovala tělo ve jménu ducha a velcí myslitelé začali ve svých pracích
tělo ignorovat ve smyslu slavného výroku Descarta "Myslím, tedy
jsem". Jaksi
tím udělal z nás všech jakési pány Duffy. Intelektuální aktivita začala
být identifikována jen s lingvistickou a logicko-matematickou dovedností.
Fyzická aktivita byla něco druhořadého, odkázána do tělocvičen
nebo ložnic. I dnes je pro většinu z nás atlet synonymem jakési intelektuální
tuposti a pracovat fyzicky znamená být druhořadým občanem. Teorie
vícenásobných inteligencí hledá spojení mezi myslí a tělem. Základem
tělesně pohybové inteligence je schopnost výborně kontrolovat pohyby těla
(inteligence atleta, tanečnice, mima, herce) nebo dovedně pracovat s různými
objekty (inteligence sochaře, truhláře, obuvníka, instalatéra). Japonci
například velmi oceňují tělesné schopnosti čajového mistra nebo
aikidisty. Holčičky na Bali tráví spoustu času procvičováním ohebnosti
prstů na rukou, aby byly schopny vyjádřit určité emoce tanečními
pohyby. Děti na Nové Guineji dokáží veslovat a kormidlovat mnoha způsoby
s neobyčejnou dovedností. Tělo
mnohých lidí se zdá být jakýmsi barometrem jejich vnitřních stavů a
postojů. Říkáme často, že"to cítíme v kostech", že je to
"až nad hlavu", nebo že to "leží v žaludku".
Vychovatel Viktor Lowenfeld hovoří o těchto haptických lidech jako o těch,
kteří čerpají většinu informací
z kinestetických zdrojů. Haptická osoba zkoumá svět tak, že se ráda
a často pohybuje a stále se něčeho dotýká.
Přibližně čtvrtina populace dává přednost haptickému vnímání
před běžnějším vizuálně-prostorovým vnímáním. Tělo
je inteligentnější nejen, když vám pomůže, abyste lépe četli, psali a
mysleli, ale také, když je rychlejší, ladnější, snadnější v
pohybech. Jinak řečeno, Wayne Gretsky je mozkovým chirurgem hokejového hřiště
a Rodin byl Einsteinem kamene. Prostorová
inteligence - myšlení vnitřním okem mysli Příběh
naznačuje, co znamená soustředěná pozornost, umění vidět i to, co je
na první pohled zřejmé, a přesto to obyčejně nevidíme. Má to co dělat
a prostorovou (tvarovou) inteligencí. Jde o schopnost co nejpřesněji vnímat
prostorový svět kolem nás. Je to inteligence architekta i Šerpy, vynálezce
i mechanika, inženýra i cestovatele. Prostorově inteligentní člověk vidí
věci - ať už v reálném světě nebo ve své mysli - tak, jak jiní ne. Umí
také své obrazové představy měnit a pracovat s nimi, ať už viditelně,
jako kreslením, budováním, vynálezectvím, nebo jen ve své představě
(rotovat s nimi, transformovat je). Přímý
vizuální vjem světa je základem prostorové inteligence. Většinou vidíme
všichni stejně, přesto jsou ale mezi námi takoví, kteří vidí ostře a
do dálky jako třeba jestřáb. Člen kmene Gikwe dokáže z několika stop
antilopy na poušti Kalahari určit, jestli to byl samec nebo samice, jak byl
velký a v jaké náladě tudy prošel. Eskymáci dokáží z nepatrných
odchylek ve tvaru sněhu určit spoustu pro ně životně důležitých věcí.
My už ale máme
mapy, značky a jiné formy verbálních a číselných informací, takže nám
značná část toho, co máme před očima, jaksi uniká, protože používáme
výhradně logicko-matematickou a lingvistickou inteligenci. Inteligence
bytového architekta, umělce, sochaře nebo výtvarného kritika je více vědomě
estetizující. Vyžaduje navíc estetickou citlivost, schopnost posoudit např.
světlo, stín, harmonii struktur a barev. Picasso jednou vyprávěl, že se
procházel a najednou cítil takovou zelenost, že ji musel okamžitě dostat
na plátno. Jste-li
prostorově inteligentní, ve škole asi budete mít málo příležitostí
projevit svou přednost. Většinou vás budou považovat za snílka. Přesto
to budou asi právě tihle snílci, kteří přinesou tvůrčí nápady a nové
vize. Hudební
inteligence - využít melodickou mysl Hlavní
součástí hudební inteligence je schopnost vnímat, oceňovat a produkovat
rytmy a melodie. Hudební inteligence je ale vrozena každému, kdo má hudební
sluch, dokáže udržet rytmus a poslouchat a oceňovat různé typy hudby. Mnohé
kultury na světě cvičí své příslušníky, aby byli hudebně gramotní.
V Maďarsku díky vlivu Zoltána Kodályho hraje ve škole prakticky každé dítě
každý den. V Ghaně mezi Dagombasy se říká, že jejich děti hrají hudbu
tak vášnivě, jako se americké děti dívají na televizi. V Japonsku dokázal
vzdělávací program firmy Suzuki přivést ke hraní na housle miliony dětí. Mnoho
lidí není sice profesionálními hudebníky, přesto ale vyjadřují svou
hudební inteligenci tím, že mají hudbu rádi a rádi ji poslouchají. Logicko-matematická
inteligence - matematická mysl Tato
pasáž naznačuje, co to je logicko-matematická inteligence. Ačkoliv jsme
probrali již čtyři typy inteligencí (můžeme vizualizovat, slyšet dialog
a zvuky, fyzicky cítit předměty)m je tu stále něco, co nepatří ani to
prostorové, lingvistické, pohybové a hudební inteligence. Vzájemný
protiklad dvou nekompatibilních ale logických vyjádření pozvedává naši
inteligenci do říše čistě konceptuálních myšlenek. Tato
forma myšlení, charakteristická pro vědce a teoretické matematiky, je
nesnadno popsatelná. Při jednom testu teoretických fyziků zjistila
psycholožka Roeová, že více jak 50% pokusných osob používalo abstraktního
myšlení. Někteří to popisují jak "pocit jistých vztahů",
nebo že to "prostě vědí". Howard
Gardner definuje logicko-matematickou inteligenci jako schopnost rozeznávat
logické a matematické vzory a umět s nimi vědomě pracovat. Komunikační
inteligence Jedna
věc je chápat tyto mezilidské vztahy a procesy, druhá věc je používat
zjištěné okolnosti k prospěchu sebe sama nebo jiných lidí. Shakespeare
byl v pochopení motivů a pocitů jiných lidí génius, se svým životem
ale měl problémy. Zakladatel interpersonální teorie psychiatr Harry Stack
měl také v jednání s ostatními lidmi velké problémy. Komunikačně
inteligentní lidé dokáží využít svých schopností vcítit se do jiných
lidí například k přesvědčování, řešení konfliktů, k získávání
důležitých informací, k ovlivnění kolegů či šéfů atd. nejrůznějšími
způsoby. Inteligence může být i schopnost přimět jiné, aby vám
pomohli. Umět mobilizovat lidi. . je v životě ta nejlepší strategie.
Podle jedné studie tráví špičkoví manažeři 50 - 90% svého času jednáním
se šéfy, klienty, kolegy a dalšími lidmi. Ukázalo se, že ti nejlepší
manažeři dokáží mobilizovat ostatní v zájmu společného cíle. Jedním
z důležitých aspektů této inteligence je schopnost některých lidí nalézt
v kolektivu klíčové typy, kteří jim pak s mobilizací celého kolektivu
pomohou. Podle R. Boltona 80% lidí, kteří nezvládli své zaměstnání,
museli odejít, protože nedokázali vycházet s ostatními kolegy. Podobně
i v osobním životě jednotlivce záleží na schopnosti nalézt si okruh přátel
a vztahů s příbuznými a kolegy i četnost úspěchů nebo emočních či
fyzických problémů. Jiná studie (zkoumala chování a vztahy lidí na
svatbách, pohřbech, v kostele a na jiných shromážděních) zjistila, že
lidé, kteří byli v tomto žebříčku sociálních vztahů nízce
ohodnoceni, měli velkou pravděpodobnost, že v příštích devíti letech předčasně
zemřou. James House, předseda sociologické sekce univerzity v Michiganu to
vyjádřil takto: "nedostatek sociálních vztahů zvyšuje rizika úmrtnosti." Inteligence
vnitřního já Maharišiho
setkání s pocitem jáství bylo výjimečné. Takováto zkušenost
reprezentuje ale
proces, který většina lidí v té či oné formě také zažije. Každý si
položí otázku "kdo jsem?" Pro někoho to může vypadat jako
Hlavní nádraží s množností odejet do všemožných směrů všemožnými
způsoby (doufáním, hrou, přáním, vůlí, plánováním). Pro jiné to je
stůl plný srovnaných přihrádek, které obsahují jejich zkušenosti a pro
které si každý může sáhnout, bude-li chtít zjistit, co to je být člověkem.
Pro mystiky je to Zlatý Klenot Dokonalého Vědomí, který transcenduje světské
aktivity ega. Bez ohledu na to, jak je každý definujeme, ono "já"
tvoří důležitou součást naší osobnosti na cestě poznání. Podle
Gardnera osoba s vysokou vnitřní inteligencí dokáže mezi početnými
emocemi rozeznat a pojmenovat ty, které mu umožní pochopit je a ovlivnit
tak své chování. Takoví
jsou terapeuté, moudří stařešinové a mnozí spisovatelé. Proust strávil
značnou část dnů tím, že ležel na posteli a byl schopen upamatovat se
na své dětství s množstvím neuvěřitelných detailů. Výsledkem bylo
mnohosvazkové dílo, které navždy poznamenalo historii západní
literatury. Román
začíná padesátistránkovým popisem nálad dítěte, které čeká na
matku, aby ho políbila na dobrou noc. Freud,
když mu bylo 39 let, začal každý den trávit večer půl hodiny svému
sebezkoumání. Používal stejných metod, jaké používal při práci se svými
pacienty, tedy volných asociací, snů, a vzpomínek z dětství. Provozoval
to celých 49 let a jistě to značnou měrou přispělo k vytvoření
psychoanalýzy. Théravádoví
buddhističtí mniši tráví několik hodin denně v intenzívní meditaci na
svou mysl. Vyvinuli důkladný psychologický systém, který klasifikuje mentální
procesy založené na vnitřní zkušenosti vědomí. Rozeznávají například
jedenáct pozitivních příhod, dvacet zdrojů mentální nestability, devět
fází mentální kontroly a nesčetně dalších kategorií mentální práce.
Hledač
sebe sama se musí oddělit od své každodenní existence a najít klidné místo,
kde se může otevřít tomu tajemnému a zázračnému v sobě samém.
Prožili to i největší hledači, zakladatelé největších světových
církví - Buddha (seděl pod stromem Bodhi), Ježíš (odolal pokušení v
poušti), Mohamed (hledal útočiště v jeskyni Hera během ramadánu). V šamanských
kulturách se šamané často na celé týdny izolují a čekají na svou
vizi. Teolog
Martin Buber vyprávěl příběh muže, který, když zemřel, čekal, že se
ho svatý Petr zeptá "Proč jsi za svého života nebyl více jako Mojžíš?",
ale ten se ho zeptal "Proč jsi za svého života nebyl více sám
sebou?" Tím,
že se pokusíme stát se více sami sebou, ať to znamená cokoliv, se můžeme
spasit už v tomto životě, když ne v těch dalších. Společnost
se mění a stejně tak se mění i požadavky na naši inteligenci. Na počátku
je naznačeno, že zatímco v prehistorických časech to byla především
inteligence prostorová a pohybová, dnes je opět čas změny: inteligence se
mění tak jako móda. S nástupem počítačů přestávají nacházet uplatnění
a ocenění jisté části inteligence logicko-matematické, zatímco jiné, před
třiceti lety nedůležité, dnes nabývají na důležitosti. Abstraktně snící
povaleč, který byl před třiceti lety k ničemu, dnes vydělává velké
peníze vymýšlením software v Silicon Valley. Lze
předpokládat, že b nedaleké budoucnosti poroste zájem o jiné typy
inteligencí než dosud. Jak se bude pozornost společnosti přesouvat od
industriální produkce ke službám, porostou nároky na komunikační
inteligenci. Jak se přístup k informacím bude nadále usnadňovat, poroste
důležitost vizuálních myslitelů. Howard Gardner naznačuje, že v
budoucnu budeme muset začít uvažovat i o inteligenci duchovní a morální.
Pro přežití lidí na této planetě může být životně důležitá
schopnost objevovat a aktivovat další druhy inteligencí, které snad v nás
v podobě transpersonální, náboženské nebo pozemské, existují. Možná
že další inteligence zatím dřímá v hlubinách živoucí planety (teorie
Gaia). Anebo budeme muset přenést centrum svých osobností, tedy z hlavy blíže
k srdci. Ať to uděláme jakýmkoliv způsobem, tahle kultivace
suprainteligence bude asi tou nejinteligentnější věcí kterou jsme kdy udělali.
|
|||||||||||
|
|||||||||||
|
|
|||||||||||
  |
|
|
|
|
Starobylé filozofické pojednání praví asi tolik, že "nejvyšší princip" nelze předat slovy ani mlčením, že jeho transcendentní podstatu zahlédneš jedině ve stavu, jenž není mluvením ani mlčením.Snad nejlepším příkladem takového rozpoložení by mohlo být právě kreslení nebo malování -při něm se navodí jedinečná atmosféra, jež má schopnost přenést člověka do zvláštního stavu vědomí. Chce-li se příslušník západní civilizace propracovat k prožitku nejvyššího principu - musí si nejprve uvědomit stávající omezení své mysli a překonat je.
Zraková dráha začíná v sítnici gangilovými buňkami a pokračuje zrakovým nervem do střední jámy lební, kde je uložena chiasmatická ploténka důležitá tím, že se zde část nervových vláken kříží. Křížení se děje tak, že vlákna ze spodních polovin sítnice se kříží (60%) a vlákna z horních polovin sítnice se nekříží (40%). Dále pokračuje zraková dráha optickým traktem do primárního zrakového centra, nazývaného genikulát. Celý tento úsek nazýváme periferní nebo také primární zrakovou dráhou. Za zpracování zrakových informací odpovídá zraková kůra pravé mozkové hemisféry.
